Stáhnout celou analýzu PROBLÉMY V OBLASTI FINANCOVÁNÍ RANÉ PÉČE, JEJICH PŘÍČINY A DOPADY OČIMA POSKYTOVATELŮ.

Pro shrnutí zjištění z oblasti financování  rané péče viz infoMateriál č. 3: Financování rané péče

Toto jsou hlavní závěry analýzy:

Poskytovatelé služeb rané péče identifikovali v rámci provedených rozhovorů následující problémy spojené se současným nastavením systému financování sociálních služeb, které souvisí s přechodem financování služeb z MPSV na kraje, s přechodem na vyrovnávací platbu, s vícezdrojovým financováním služeb a s posuzováním nákladovosti služby s ohledem na minulost:

  1. Nejednotná pravidla dotačních řízení krajů – není stanovena jednotná metodika výpočtu vyrovnávací platby a jednotné parametry nákladovosti služby rané péče, není celostátně sjednocena struktura rozpočtů a termíny a podmínky vyúčtování krajských, resp. státních dotací.
  2. Fixní nastavení rozpočtu podle působnosti v rámci dotačních řízení krajů – při vyhodnocování žádostí o dotaci nejsou zohledňována specifika nákladovosti služeb v jednotlivých místech poskytování, není bráno v úvahu zdůvodnění žadatele v případech, kdy procentuální rozdělení rozpočtu zcela neodpovídá podílu působnosti v jednotlivých krajích. Není umožněno v průběhu roku flexibilně přesouvat určité procento nákladů mezi jednotlivými položkami rozpočtu podle skutečně vynaložených výdajů.
  3. Financování vyrovnávací platby z více zdrojů – obtížné plánování rozpočtu služby na straně zdrojů z důvodu kontroly nadměrné vyrovnávací platby.
  4. Při rozhodování o skutečně přidělené dotaci se přihlíží k historické nákladovosti služby – kraje nereagují dostatečně pružně v průběhu roku na potřebu navýšení kapacity služby a posuzují opodstatněnost navýšení kapacity nikoli na základě nárůstu počtu klientů na úvazek pracovníka v přímé péči, ale s ohledem na seznam odmítnutých zájemců o službu.
  5. Současný systém výpočtu vyrovnávací platby na úvazky pracovníků přímé péče je sice všeobecně poskytovateli rané péče vnímán jako vhodný a transparentní způsob stanovení nákladů služby, nicméně z hlediska klientů služby rané péče (rodin s dítětem s postižením) se v zahraničí osvědčuje spíše systém financování na rodinu. Kalkulace výše dotace na rodinu/klienta umožňuje flexibilněji reagovat na navýšenou poptávku po službě v případech, kdy se rodina o službu přihlásí během roku, a má především motivující efekt na straně rodin o službu rané péče požádat, jelikož znají svůj finanční nárok na poskytovanou podporu.
  6. Problematické dokládání působnosti služby na území krajů a obcí za účelem zajištění povinného spolufinancování z rozpočtů územních samospráv, složitá pravidla dotačních řízení – v rámci dotačních řízení není povinný podíl spolufinancování služeb rané péče z prostředků obecních samospráv stanoven s ohledem na velikost obcí. Plánování služby rané péče na úrovni menších obcí je komplikované z důvodu, že nelze dopředu odhadovat, kolik klientů bude na území obce chtít službu využít. Služba raná péče je zahrnuta do komunitních plánů obcí na základě aktuálního počtu rodin se zdravotním postižením či vývojovým opožděním využívajících či poptávajících službu rané péče na daném území, nikoli s ohledem na průměrnou prevalenci zdravotního postižení v populaci (viz metodiku Analýza potřebnosti rané péče).[1] Dotační řízení obcí navíc často kopírují složitá pravidla pro poskytování dotací z rozpočtů krajů/MPSV.
  7. Současně finanční zdroje z prostředků EU nejsou pro stabilní zajišťování dostupnosti služeb vhodné, podpora z EU není určena na „dofinancování“ stávající kapacity služeb. Také využívání prostředků nadací, nadačních fondů a individuálních a firemních dárců na spolufinancování služeb má často svá omezení pokud jde o financování běžného provozu služeb nebo investičních nákladů. Soukromí donátoři podporují převážně rozvojové/inovativní projekty a pomůcky pro klienty, odmítají financovat i náklady spojené s běžným provozem služby, vzdělávání sociálních pracovníků a investice, které jsou pro fungování služby nezbytné.
  8. V rámci dotačních řízení veřejných donátorů je stanoven limit na uznatelnou výši hospodářsko-správních (tzv. nepřímých) nákladů služby, který dostatečně nezohledňuje nárůst administrativy na straně poskytovatelů služby rané péče. Současně jsou v rámci dotačních řízení veřejných donátorů stanoveny další neuznatelné náklady (především limit na vzdělávání pracovníků a investice), které jsou pro zajištění služby v odpovídající kvalitě nezbytné a na které je složité získat finance
    z jiných zdrojů – není celostátně sjednocena metodika limitů a uznatelnosti nákladů služeb rané péče. Výše dotací z veřejných zdrojů je nedostatečná vzhledem k objemu administrativy, nezbytnému vzdělávání a nákladům na poskytování služby terénní formou. Limit pro uznatelnou výši hospodářsko-správních nákladů služeb rané péče je značně podhodnocen, není nastaven s ohledem na potřeby menších služeb. Rozdílná výše uznatelných nepřímých nákladů služeb napříč jednotlivými kraji není nijak opodstatněná.
  9. Při vyhodnocování žádostí o dotaci jsou v případě služeb rané péče aplikovány stejné podmínky pro financování dalšího vzdělávání sociálních pracovníků a tzv. „rozvojových“ činností jako u jiných druhů služeb, což neodpovídá kvalifikačním požadavkům na poradce rané péče a vysoké odbornosti základních úkonů poskytovaných v rámci služby rané péče. Specializační vzdělávání v problematikách zdravotního postižení a vývojových vad a další odborné zkvalitňování služby jsou však veřejnými donátory považovány za inovativní/rozvojový prvek služby rané péče, nikoli za běžný úkon služby. Současně platové podmínky v oblasti sociálních služeb zcela neodpovídají náročnosti
    a kvalifikačním požadavkům kladeným na poradce rané péče, které se vyrovnávají požadavkům v oblasti (speciálního) školství či zdravotnictví, nicméně v případě sociálních služeb nejsou srovnatelně finančně ohodnoceny.
  10. Nejsou pravidelně vyhlašovány investiční dotační programy na obnovu vozového parku a pořízení dražších pomůcek.

Výše popsané problémy v oblasti financování rané péče mají následující dopady na poskytování služby rané péče:

  1. Obdržená dotace nikdy zcela neodpovídá skutečné potřebnosti, nastavení rozpočtu služby není dostatečně flexibilní, není možné dopředu plánovat personální kapacity služby a pružně reagovat na aktuální poptávku po službě. To má zásadní dopady především na klienty služby rané péče – rodiče dětí se zdravotním postižením – které situace, kdy jsou službou odmítnuti či zařazení na list čekatelů, odrazuje od dalšího vyhledávání pomoci. To je jeden z důvodů, proč službu začnou využívat později, než by bylo potřeba, nebo se rozhodnou se službou již nespolupracovat. Nevyužívají tak v dostatečné míře možnosti podpory, které nabízí raná péče. (viz Infomateriál Informovanost)
  2. Zejména malé obce nemají zájem podílet se na spolufinancování nákladů služeb rané péče, nedodržují podíl spolufinancování stanovený vyrovnávací platbou v rámci dotačních řízení veřejných donátorů – povinnost zajistit podíl spolufinancování služeb ze strany obecních samospráv klade vysoké nároky na poskytovatele sociálních služeb, aby se účastnili komunitního plánování obcí v rámci své působnosti a aby se současně zapojili do velkého počtu dotačních řízení obcí. Na to však nemají dostatečné personální ani finanční kapacity. Tento postup se navíc jeví jako velice neefektivní, jelikož náklady na administrativu často převýší obdržený příspěvek.
  3. Podfinancování nepřímé péče má za následek, že některé administrativní pozice, které jsou nezbytné pro bezproblémové fungování služby a její rozvoj v organizacích buď zcela chybí, nebo jsou úvazky těchto pracovníků nedostatečné. Činnosti, které spadají pod tyto pozice, se pak v organizacích buď vůbec nevykonávají, nebo jenom v omezeném rozsahu, jelikož je vykonávají stávající zaměstnanci služby v rámci svých pracovních úvazků. To má vliv na přetíženost pracovníků a potenciálně i na kvalitu poskytování přímé péče, jelikož pracovníci v přímé péči se musí věnovat činnostem, které nespadají pod jejich pracovní náplň, musí vykonávat administrativní úkony na úkor výkonu přímé péče a nemají dostatečný prostor pro rozvoj služby, depistáž klientů, osvětové aktivity atd.
  4. Neuznatelnost fundraisingových a PR aktivit omezuje schopnost poskytovatelů získat nezbytné finanční prostředky na spolufinancování své činnosti z jiných zdrojů (např. z prostředků EU nebo soukromého sektoru) a jejich možnosti informovat potenciální donátory a klienty ohledně významu služby rané péče. Poskytovatelé tedy dostatečně nevyužívají veškeré zdroje financování (např. na investice, na rozvojové/inovativní činnosti nebo vzdělávání pracovníků), služba se nerozvíjí, není zjišťována skutečná potřebnost služby, což má negativní vliv na včasnou péči, která je v případě rané péče naprosto zásadní, aby byla účinná.
  5. Poskytovatelé služeb nemají dostatek peněz na zajištění vzdělávání poradců rané péče, vč. supervize a odborné podpory, které odpovídá kvalifikačním požadavkům na tyto pozice. Pokud poradci rané péče potřebné znalosti a dovednosti nemají, tak nemohou vykonávat základní úkony, které k profesionálnímu poskytování rané péče nezbytně patří. Svoje know-how dále nemohou předávat rodičům, pro které jinak není absolvování specializačních kurzů časově ani finančně dostupné.
  6. Poskytovatelé služeb nemají dostatek peněz na zajištění dražších pomůcek pro klienty, bez kterých nelze službu poskytovat na profesionální úrovni. Díky službě raná péče si mohou rodiče pomůcky bezplatně vyzkoušet, aby zbytečně neinvestovali do něčeho, co jim nebude vyhovovat.
  7. Poskytovatelé služeb nemají dostatek peněz na tzv. rozvojové/inovativní činnosti (kvalitativní rozvoj), které jsou veřejnými donátory považovány za „nadstavbové“. „Rozvojové/inovativní“ činnosti tak nejsou v rámci služby rané péče vůbec poskytovány nebo v omezeném rozsahu. V případě služby rané péče jsou však tyto činnosti nezbytné, jelikož již běžné úkony služby kladou vysoké nároky na odbornost.
  8. Poskytovatelé služeb nemají dostatek peněz na pořízení služebních automobilů, které jsou pro rozvoj terénní služby nepostradatelné. Nevyhovující vozový park nepříznivě ovlivňuje výkon přímé péče (má vliv na přetíženost pracovníků a jejich omezenou flexibilitu a možnosti vzít si s sebou potřebné pomůcky, snižuje se počet konzultací v rodinách, zvyšují se čekací lhůty atd.) a zvyšuje se i nákladovost služby, pokud jde o náklady na cestovné a opravy starších vozů.

[1] Dostupné zde: http://www.ranapece.info/wp-content/uploads/2018/04/m1_potrebnost_ranapece.pdf

Analýza: PROBLÉMY V OBLASTI FINANCOVÁNÍ RANÉ PÉČE, JEJICH PŘÍČINY A DOPADY OČIMA POSKYTOVATELŮ

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *